Prim. MUDr. Jiří Patka: Změnu může po desítkách let přinést anestezie bez opioidů. Pro pacienty má mnohé výhody.
Na začátku března zažilo jičínské anesteziologicko-resuscitační oddělení výměnu primářů. Oddělení se po šesti letech rozhodl opustit MUDr. Radek Majerčin a jeho roli převzal MUDr. Jiří Patka, který dosud působil na stejné pozici v turnovské nemocnici. „Když jsem se přihlásil do výběrového řízení, neměl jsem detailní informace o tom, jak jičínské ARO funguje. Po mém nástupu mě čekalo příjemné překvapení,“ říká nový primář. Více o své práci, oboru i plánech do budoucna prozradil v rozhovoru.
Máte za sebou první měsíc na jičínském ARO. Jak se vám tu líbí?
Je evidentní, že jičínské ARO nepotřebuje krizového manažera, je zcela funkční a co se týče prostorového a přístrojového vybavení, úplně v pořádku. Je tu stabilní tým, který velmi přesně ví, co a jak má dělat a na spolupráci a akčnosti zdejšího personálu se určitě odrazila i covidová doba. Jsem rád, že tým i po té enormní zátěži dál funguje a že toto náročné období nevedlo k odchodům lidí, jak se to v některých hodně exponovaných místech nemocnic stává. Personál vydrží velkou zátěž a poté odejde. Tím, že se to tu nestalo je zřejmé, že tento tým drží při sobě. Přijali mne vlídně a podpořili mě, abych se mohl s oddělením dobře seznámit.
Přišel jste z Turnova, kde jste byl také ve funkci primáře ARO. Je práce v Jičíně v něčem jiná?
Jičínská nemocnice má větší spád, má trochu jinak nastavenou spolupráci s centry, například s Fakultní nemocnicí Hradec Králové, ale vše funguje velmi dobře.
Jak jste na tom personálně?
Personální situace oddělení je dobrá a není nutná externí výpomoc ani v pohotovostních službách, což je ve srovnání s některými podobně velkými nemocnicemi dobrá situace. Teď jde o to, aby to tak zůstalo. Musíme počítat s tím, že lidé odcházejí, to je přirozené. Důležité je, aby měli důvod i přicházet. Jičínské ARO má akreditaci na vzdělávání pro lékaře v prvních dvou ze tří stupňů, a mladým lékařům tak můžeme v současnosti nabídnout celé základní spektrum oboru AR, jak lůžek, tak i všech základních anesteziologických postupů. Nutno říct, že postgraduální vzdělávání lékařů je stále v nepořádku, tam se bohužel desítky let nezměnilo vůbec nic, anebo alespoň ne k lepšímu. Ve výhodě jsou tak oproti nám velké nemocnice, a to nám trochu komplikuje život, ale naším benefitem je, že se u nás mladí lékaři dostanou k praktické medicíně častěji a rychleji než ve velkých nemocnicích. Kouzelný recept, jak přitáhnout lékaře nemám, ale je to vždy o individuálním přístupu a také o tom být upřímní a neslibovat nic nesplnitelného.
Práce anesteziologů je pestrá i v tom, že jednak chodíte na operační sály podávat anestezii pacientům a současně máte vlastní lůžka. Specializují se lékaři ARO na tu či onu práci nebo dělají všichni vše?
Dnešní medicína se atomizuje a je pravda, že někteří anesteziologové se raději věnují jedné nebo druhé disciplíně, v dnešní době je spíš populárnější práce na tom anesteziologickém úseku, tedy na operačních sálech. Ačkoliv z toho nemám velkou radost, je obecný trend, že často i ti mladší anesteziologové už jsou předem rozhodnuti o nějaké užší specializaci. Mladí lékaři současně při přípravě ve kmeni musí získávat praxi více na operačních sálech než na lůžkách a tak pro ty zkušenější zbývá spíše to lůžkové oddělení. I proto je mojí denní praxí spíše práce u lůžek, stejně, jako to bylo v Turnově. Současně ovšem některé zajímavé novinky, jejichž budoucnost v medicíně ještě není zcela jasná, se pojí většinou s anestezií a skoro bych řekl, že je to pro mě takový koníček k té práci, která dominuje, k práci u lůžek.
Jak rychlý je rozvoj vašeho oboru? Je ARO spíše stabilnějším, nebo dynamičtějším oborem? Jak rychle se např. ve vaší práci prosazují různé moderní smart technologie?
Pokud se ptáte na umělou inteligenci, tak ta se nás zatím nedotýká. Pokud zadáme nějaký dotaz do CHAT GPT, tak tam zatím nedostáváme odpovědi na odpovídající medicínské úrovni.
Co nás může příznivě zasáhnout, to je například virtuální realita, především ve výukových programech. To nám může pomoci získat erudici mladým lékařům a někdy i nás, zkušenější lékaře, může překvapit, do jaké míry realistický zážitek virtuální realita nabízí. Jinak je rozvoj oboru přímo závislý na tom, kolik času lékařům zbývá na nějaké výzkumné procesy. Aktuálně se zabýváme například tím, zda, a do jaké míry máme implementovat do praxe tzv. anestezii bez opioidů. S touto relativně novou metodou jsem se v praxi seznámil při pracovním setkání bariatrických chirurgů a anesteziologů v Belgii. Myslím si, že to je postup, který by mohl mít budoucnost a který už dnes má evidentní přínos pro některé konkrétní pacienty, včetně jičínských. A teď jde o to, jestli máme dostatek energie a času na to, abychom ho zavedli do naší praxe.
Na jakém principu tato metoda ve srovnání s klasickou anestezií funguje?
Klasická doplňovaná celková anestezie založená na opioidech má řadu nežádoucích účinků. Ačkoliv s nimi umíme velmi dobře pracovat, protože se to učíme desítky let, stejně to pacienty nějakým způsobem negativně zasahuje, protože žádný opiát bez nežádoucích účinků neexistuje. Toto je hlavní důvod, proč podat anestezii bez opioidů, ale jsou i další. Statistiky nám potvrzují, že lépe stonají ti pacienti, kteří dostanou anestezii bez opiodů. Tolik nezvrací, mají menší pooperační bolesti, a u větších operačních výkonů je prokazatelný efekt i na délku hospitalizace nebo na některé závažné komplikace. V těchto bodech tedy vychází u správně vybraných pacientů lépe anestezie bez opioidů.
Co tedy opioidy v této metodě nahrazuje?
Je to na první pohled komplikovaná směs léků, které běžně používáme. Protokolů je více a anesteziologická obec ještě pořád hledá optimální složení. Není to úplně jednoduché, a to je také hlavní důvod, proč někteří anesteziologové jsou opatrní anebo se ani nechtějí tohoto procesu zúčastnit.
Co vyžaduje aplikovat tuto metodu do praxe?
Vyžaduje to čas, není to metoda vhodná pro nějaký spěch, vyžaduje určitou přípravu, která je o něco delší, a je potřeba také edukovat personál na sále i personál, který se o pacienta stará po operaci. Tihle všichni zúčastnění by měli přesně vědět, jak s pacientem zacházet, především jak zacházet s jeho pooperační bolestí, protože i tady je to trochu jinak, než jak jsme se to učili desítky let. Je to trochu složitější, než že bychom si o tom mohli dnes udělat přednášku a zítra začít. Rád bych to na našem oddělení uvedl do praxe, možná už v řádu jednotek měsíců, ale je to jedna z mnoha věcí, které mám na „TO DO listu“. Jsem si každopádně jistý, že pacienti, kteří by z této metody mohli profitovat, tu jsou napříč všemi operačními obory, které v Jičíně máme.
Je něco dalšího, co byste v jičínské nemocnici rád změnil, pokud byste měl tu možnost?
Jedna z mála věcí, které mi tu chybí, je centrální dospávací pokoj, který by nejen nám, anesteziologům, usnadnil práci, ale mohl by i zvýšit plynulost a rychlost operačních programů. Zároveň je to prostor, který často slouží jako záloha pro intenzivní lůžka nejen pro případ covidových katastrof. To je ovšem téma, o kterém nemocnice ví a má ho dlouhodobě v plánu zrealizovat.
Text: Lucie Chytilová