Miroslav Švábl: Díky pandemii máme přesně popsané postupy na neobvyklou situaci
Když se v Oblastní nemocnici Náchod tvořil krizový scénář pro období přicházející pandemie, broumovská nemocnice jako jedno z jejích pracovišť měla za úkol „zůstat čistá“. Toto rozhodnutí bylo logické především z důvodu skladby zde hospitalizovaných pacientů – velkou část z nich tvoří senioři na dlouhodobé následné péči i sociálních lůžkách. Přestože cesty viru jsou nevyzpytatelné, podařilo se udržet nákazu před branami. „Situace nakonec nebyla v Česku tak vážná, my máme ale díky ní přesně popsané postupy a plán, který jsme schopni aktivovat během 24 hodin,“ hodnotí uplynulé období lékařský náměstek Oblastní nemocnice Náchod a současně primář lůžek následné péče a multidisciplinární JIP nemocnice Broumov, MUDr. Miroslav Švábl.
Jak ovlivnila pandemie život v broumovské nemocnici? Předpokládám, že vašim pacientům chybí návštěvy příbuzných…
Na našich lůžkách následné péče leží především staří lidé, kteří mají více chronických chorob najednou, a ti jsou na návštěvách svých příbuzných závislí. My zdravotníci kontakt s blízkými nikdy nahradit nemůžeme, takže omezení návštěv se, bohužel, na jejich psychice podepsalo. Kromě uzavření nemocnice návštěvám jsme ovšem zavedli celou řadu dalších opatření. Sestry byly rozdělené do dvou týmů, abychom při případné karanténě nepřišli o všechen personál. Zavedli jsme také testování všech přijímaných pacientů. Aktivně jsme ale také spolupracovali s náchodskou nemocnicí – některé pacienty jsme převezli k nám, abychom v Náchodě umožnili vybudovat „covid oddělení“. A také jsme drželi rezervu na našich ventilovaných lůžkách a počítali s případným přesunem stabilizovaných pacientů k nám.
Teď, v polovině května, kdy si povídáme, zákaz návštěv stále trvá, jiná opatření už se ale zřejmě uvolňují?
Zákaz návštěv stále trvá, za našimi pacienty už ale začaly opět docházet sociální pracovnice z nadačního fondu, kteří pomáhají například s nákupy, věnují se jim, připravují pro ně program – to je výborná služba. A my už jsme dokonce ustoupili od preventivního testování všech přijímaných pacientů. Na lůžkách následné péče jsme během dubna měli rezervu, která byla způsobená zastavením plánovaných operací. I ta se teď pozvolna začíná zaplňovat.
Broumovská nemocnice má za sebou dlouhou historii a celou řadu změn, mnoho z nich pod vaší taktovkou. Jak se tu proměnila nabídka péče?
Máte pravdu, jsem s touto nemocnicí tak trochu srostlý. V této budově jsem se narodil a ve stejné místnosti jsem měl později ředitelskou kancelář. Broumovská nemocnice jako jedna z mála prošla výraznou a kompletní reprofilizací. Ještě před zhruba 15 lety to byla „plnohodnotná nemocnice“ základních oborů. Věděli jsme ale, že trendem bude přesouvání akutní péče do center, proto jsme se zaměřili na lůžka dlouhodobého charakteru. Dnes tu díky investicím Královéhradeckého kraje máme internu a k ní jednotku intenzivní péče, dále lůžka dlouhodobé intenzivní péče až po následnou péči. Jsem rád, že se broumovská nemocnice neuzavřela, že tu zůstala pro 27 tisíc lidí, kteří žijí v našem regionu. Moje snaha byla taková, aby tu pracoval lékař, který umí intenzivní medicínu. Vzhledem k určité odloučenosti regionu a specifickému poválečnému vývoji celého Broumovska, a tím určené mentalitě místních, k nám chodí celá řada pacientů se závažnými problémy pozdě. My jsme schopni jim poskytnout akutní péči okamžitě, zařídit transport na pracoviště, které udělá super diagnostiku díky magnetické rezonanci, CT, péči odborníků jako ortopeda, chirurga neurologa, příp. dialýzu apod. A potom si takového pacienta opět převezmeme a doléčíme ho. Zároveň jsme schopni poskytnout i ventilační péči.
Česká populace stárne. Bude v Broumově dostatečná kapacita i za několik let?
Populace stárne, a to se nejvíce procentuálně projevuje v okrajových částech naší republiky, jako je právě Broumovsko. Myslím si, že nedostatková jsou zejména sociální lůžka, proto je dobře, že se bude v Broumově rozšiřovat Domov pro seniory. Z pohledu medicíny jsem ale přesvědčený, že se budeme čím dál tím více orientovat na geronto-medicínu, a ta má svá specifika: staří lidé reagují jinak, ať už se to týká medikace, ošetřování nebo například hojení ran. Často se zabývám otázkou, kde je hranice mezi hodnotným životem, a naopak, kdy již pouze „přidáváme život létům a nikoliv léta životu“.
Celá Evropa je nastavená tak, že se lidé se zachraňují i za cenu, že jejich život z pohledu zdravých lidí není kvalitní. I starým a polymorbidním pacientům, díky moderním postupům a lékům jsme schopni prodloužit život. Samozřejmě vše má své hranice. Navíc dnešním trendem je, že i my, zdravotníci, jsme pod velkým tlakem veřejnosti. Zatímco dříve by devadesátiletá babička s určitou chorobou zemřela, dnes se příbuzní se ztrátou svých blízkých mnohem hůře vyrovnávají. Navíc díky internetu mají dnes všichni dojem, že jsme schopni dělat zázraky.
Rozumím. Příbuzní si přejí prodloužení života své babičky i za cenu, že bude závislá na intenzivní péči zdravotníků. Jak s nimi v těchto chvílích komunikujete?
Moje první otázka v těchto hraničních stavech je: „A vy byste chtěli takto žít?“ Je to o filozofii a komunikaci. V žádném případě se nejedná o nějakou euthanasii. Je to o marném rozšiřování další péče. Prostředky na to, abychom člověku uměle dlouhodobě prodloužili život, dnes máme. Může být na ventilátoru, antibiotikách, celé řadě léků. Ale není to pro toho pacienta spíše trápení?
Jaká je skladba vašich pacientů zde v Broumově?
Je třeba vyzdvihnout určitou komplexnost a kontinuitu v léčbě chronických pacientů v Broumově, Když to vezmu od konce, máme zde lůžka následné péče, kde první část našich pacientů jsou již nesoběstační lidé, jejichž zdravotní stav jim neumožňuje být doma, ani v žádném sociálním zařízení. Mají řadu diagnóz a komplikací. Těm jsme schopni poskytnout důstojné dožití, někdy i ve spolupráci s Hospicem Anežky České v Červeném Kostelci. Druhá část pacientů se u nás zotaví, doléčí a mohou se vrátit domů nebo od nás odcházejí do sociálního zařízení. To jsou pacienti, kteří se u nás léčí například po zlomeninách dlouhých kostí, krčku, mají další onemocnění a komplikace, užívají léky, potřebují rehabilitaci apod. Třetí skupinou pacientů jsou takoví, u kterých nedokážeme přesně odhadnout, jak se jejich zdravotní stav vyvine. Někteří z nich se uzdraví a odejdou, jiní se naopak zhorší. Proto zde máme i jednotku intenzivní péče, kde jsme schopni pacienta rychle a intenzivně stabilizovat. Pokud potřebuje další ventilační podporu, překládáme jej na následnou intenzivní péči nebo i dlouhodobou intenzivní ošetřovatelskou péči. V oblasti NIP a DIOP (následná intenzivní péče a dlouhodobá intenzivní ošetřovatelská péče – pozn. red.) máme i pacienty mimo náš region např. z FNHK, a jiných nemocnic ZHKHK.
A jaké máte s nemocnicí plány do budoucna?
Naším cílem je „překlopit“ část lůžek následné péče na lůžka, která mají rehabilitační charakter. Na rozdíl od akutní rehabilitační péče v náchodské nemocnici, která se zaměřuje spíše na mladší a perspektivní pacienty např. po totálních náhradách kloubů, u nás končí pacienti, jejichž spolupráce s rehabilitačním pracovníkem je omezená, až nemožná. I oni ale rehabilitaci potřebují. Rád bych ještě zdůraznil, že si velmi vážím našich podporovatelů, zejména Nadačního fondu Hospital Broumov, který nám velmi pomáhá s vybavením nemocnice i péčí o pacienty. Restrukturalizace nemocnice se zase mohla podařit jedině díky investicím Královéhradeckého kraje.
Lucie Chytilová, PR manažerka Zdravotnického holdingu Královéhradeckého kraje