V POHODLÍ DOMOVA A S BOHATŠÍM JÍDELNÍČKEM

Pan Josef Kunčík podstoupil transplantaci ledviny před deseti lety, operace však nesplnila jeho očekávání. Kvůli snížené imunitě byl velmi často nemocný a neustálá léčba antibiotiky ho vyčerpávala. „Byl jsem hrozně unavený. Pamatuji si jen, že jsem pořád spal,“ říká. Darovaná ledvina po několika letech selhala a Josef Kunčík nastoupil na dialýzu do jičínské nemocnice. Po čase přišla nabídka na domácí dialýzu.

„Tuto možnost jsme zvažovali, i když jsme měli obavy, jestli to zvládneme. Nakonec jsme se pro domácí dialýzu rozhodli v době, kdy musel manžel neustále podstupovat testování na covid. V plánu bylo, že se obsluhu dialyzačního přístroje naučím v jičínské nemocnici během jednoho týdne. Jenže manžel onemocněl, musel ležet, a tak nám přístroj přivezli ze dne na den domů a skočili jsme do toho po hlavě. Týden pak za námi jezdila paní Ing. Jana Kolářová, která nás zaučovala, jsem jí moc vděčná za velkou vstřícnost a ochotu,“ vzpomíná Jaroslava Kunčíková na období před osmnácti měsíci.

Domácí dialýzu podstupuje Josef Kunčík pět dní v týdnu. Přístroj vždy obsluhuje jeho manželka. „Cítím se lépe, než když jsem chodil třikrát týdně do nemocnice, vždy v pondělí, ve středu a v sobotu. Před sobotní dialýzou mi už bývalo špatně, často jsem zvracel. Jsem pod dohledem skvělého pana doktora Konopáska v jičínské nemocnici, který nám doporučil, abychom dialyzovali pravidelně. Pojišťovna nám hradí pět dialýz týdně, a tak jsme si dali úterky a soboty volné,“ popisuje Josef Kunčík. „Zlepšení je také v tom, co může manžel sníst. Dříve, při delších prodlevách mezi dialýzami, pocítil každou dietní chybu a musel si jídelníček velmi přísně hlídat.

Nyní si může dovolit sníst více zeleniny a potravin, které předtím nesměl. Obdobně je to s tekutinami. Dříve nesměl vypít více než půl litru tekutin denně. Do toho se započítávají i polévky, které vůbec nejedl, i když je má tak rád. Teď si polévku klidně dá,“ dodává Jaroslava Kunčíková. Na dialýzu mají manželé vyčleněno místo v malé místnosti svého domu. Kromě lůžka a přístroje jsou tu také krabice s dialyzačním roztokem v plastových vacích. Voda z místní studny nesplňuje přísná kritéria na přípravu roztoku, firma Fresenius Medical Care proto Kunčíkovým roztoky pravidelně dováží.

Josef Kunčík je zvyklý žít s nemocí již mnoho let. „Že je něco v nepořádku, zjistili doktoři u odvodu na vojnu. Kvůli bílkovině v moči mi dali modrou knížku, i když jsem na vojnu chtěl jít,“ vzpomíná. Zdravotní stav se mu ale výrazně zhoršil až po padesátce, kdy onemocněl rakovinou jedné ledviny a druhá přestala záhy fungovat. Po celou dobu má po svém boku manželku Jaroslavu. Mají spolu tři děti a dům na pěkném místě na okraji obce. Ačkoliv je nemoc výrazně omezuje, nestěžují si. „Musíme to přijmout tak, jak to je. Dokud mi budou síly stačit, budu manželovi s dialýzou pomáhat,“ dodává Jaroslava Kunčíková.

Tex, foto: Lucie Chytilová